Posouzení vyspělosti servisu vakuových systémů a systémů snižování emisí
Rychlé a flexibilní operace od čistého prostředí až po podřízenou výrobu (SubFab) pohání zákazníky k ambiciózním cílům růstu. Jak se to ale projevuje v přístupu k údržbě vývěv a systémů snižování emisí?
Model vyspělosti servisu lze použít k posouzení toho, jak systém vakua a snižování emisí přispívá k úspěchu továrny. Tento model popisuje pokrok od reaktivní údržby přes preventivní údržbu až po normativnější typy přístupů k údržbě. Jaké jsou výhody a nevýhody jednotlivých přístupů a jakým výzvám čelíme při přechodu z jedné úrovně na druhou?
Vývoj postupů, které využívají pokročilé technologie, jako jsou strojové učení, analýza velkých objemů dat, pokročilá analytika nebo cloud computing, tak, aby spolupracovaly s jedinečným kreativním potenciálem člověka, začíná převažovat a podporuje zákazníky při dosahování jejich cílů.
Rozvíjející se vyspělost servisu a údržby
Jelikož stroje všech druhů hrají čím dál větší roli ve všech typech výroby, tak metody a přístupy k jejich podpoře a údržbě se rovněž neustále vyvíjejí. Model servisní vyspělosti, který začleňujeme do našeho vlastního modelu provozní dokonalosti, popisuje pokrok napříč různými úrovněmi služeb. (Viz infografika níže.)
1. Nejnižší úroveň je nedělat nic nebo „nechávat to na později“. Tento přístup je potenciálně nejdražší.
2. Další je reaktivní údržba – provozovat zařízení do té doby než něco přestane fungovat a pak až provést opravu.Jedná se o strategii založenou na rizicích, která se dívá na náklady na údržbu jako na neproduktivní výdaje a zaměřuje se především na minimalizaci těchto nákladů.
3. Další úrovní je plánovaná neboli preventivní údržba. Na této úrovni se výrobci začínají dívat na hodnotu, kterou údržba přidává, a to skrze zlepšení efektivity a výkonu. Údržba je pravidelně plánována, aby byla provedena dříve, než bude mít zařízení poruchu. Základní složky tohoto přístupu určují optimální interval, standardizaci výkonu a procedur a hledání příležitostí ke zlepšení.
4. Následuje prediktivní údržba, která je založena na podmínkách a spoléhá se na zvýšené monitorování provozních parametrů pro předpovídání hrozících poruch. Snaží se maximalizovat dobu mezi zásahy a zároveň eliminovat poruchy.
5. Nejvyšší úroveň je normativní, v níž úzká spolupráce mezi uživatelem a poskytovatelem služeb a společný závazek k neustálému zlepšování podporují normativní přístup k údržbě nebo seřizování provozu strojů za účelem optimalizace výsledků k dosažení cílů uživatele.
Postup popsaný v modelu servisní vyspělosti nám umožňuje podívat se na to, kde jsme a kde jsou naši zákazníci – abychom se mohli vzájemně sladit a spolupracovat na dosažení požadovaného výsledku. Je důležité si uvědomit, že neexistuje způsob, jak přiřadit zákazníky na nějakou úroveň. Různí zákazníci, různé provozy stejného zákazníka a dokonce i různé produkty a účastníci v rámci naší vlastní organizace jsou často na různých úrovních.
